Hovawart

Středověký název plemene vypovídá zároveň o jeho původu i využití. Jde o německé složené slovo z výrazů Hof-dvůr a warten-hlídat, což znamená označení pro hlídače dvorů, hlídacího psa zemědělských usedlostí apod. Poprvé se tento výraz objevil v roce 1280 v právním spise Sachsenspiegel, kde za zabití tohoto psa byla stanovena pokuta.

Později se tento název vyskytuje v literatuře ze 13. a 14. století zároveň s vyobrazením a popisy. V roce 1473 vyšlo přírodovědecké dílo Heinricha Mynsingera, v němž autor zařazuje hovawarta mezi pět ušlechtilých plemen psů a staví ho na úroveň psů loveckých a chrtů. Zároveň však uvádí, že se hovawarta mimo jiné používá k vystopování zločinců.

Plemeno středověkého hovawarta bylo časem pokládáno již za zaniklé. Začátkem tohoto století si však někteří kynologičtí odborníci povšimli, že ve vysokohorských údolích v různých částech Evropy se vyskytují psi, kteří jsou značně podobní oněm středověkým hlídacím psů. Využití tohoto poznání však dozrálo až po první světové válce. Našlo se několik nadšenců, kteří se ujali regenerace ve snaze přiblížit se původnímu prototypu středověkého hovawarta. Ověřili si, že se ve vysokohorských údolích vyskytují psi původního zjevu a to zvláště v Alpách, Dalmácii, Jugoslávii, Maďarsku, Pyrenejích, rumunských Karpatech, v oblasti Transylvánských Alp a dokonce v okolí Káhiry. Reginald Grimer vyslovuje názor, že hovawart zřejmě představuje upevněný základní typ, který se výrazně prosazuje, jestliže se mezi sebou kříží různá plemena i kříženci.

Hovawart je tedy plemeno velmi staré, které se vyskytovalo převážně v selských usedlostech, zvláště na samotách vysokohorských údolí a proto ušlo pozornosti vzdělaných vrstev a zdánlivě se ztratilo. Okolnost, že hovawart zůstával dlouho bez širšího zájmu, měla svou výhodu, neboť ušel přeformování v důsledku módních vlivů a tak se udržel ve své původní povaze a zachoval si znaky, kterými se kdysi vyznačoval.

Vlastní čistokrevný chov začal v roce 1922 a jako plemeno byl hovawart oficiálně uznán v roce 1937. Plemenná kniha byla založena rok předtím. Tehdy se také započalo s bonitacemi. Pro chov bylo původně vybráno několik selských psů, kteří se nejvíce přibližovali původní představě. Při regeneračním zušlechťování byl vzat v úvahu také staroněmecký ovčák, kuvasz a leonbergr (novofundlák, bernardýn).

Myšlenkovým tvůrcem plemene byl chovatel König, ale k vytvoření a upevnění žádoucího typu přispěl významnou měrou Alwin Busch z Bioritzu se svým psem Castorem Mayer - Buschem. Když se po delší době, ve které významnou roli hrály i obchodní a finanční zájmy, sjednotil názor na zevnějšek, zůstal nevyřešen druhý problém a to, zda hovawart má být psem společenským nebo pracovním. Prozíravější chovatelé nakonec prosadili názor, že má-li mít plemeno budoucnost, musí být hovawart psem pracovním, psem povahově pevným, schopným obráncem a strážcem a výborným hlídačem - jak to nakonec vyplývá již z jeho názvu.

Formálně ve stanovách chovatelského spolku byly cíle vyjádřeny jasně. Spolek má podporovat vrozené, vysoce hodnotné vlastnosti hovawarta a usilovat o jejich vylepšování přísným chovatelským výběrem a podporovat snažení, aby hovawart dosahoval co nejlepších výkonů jako pes obranný, policejní, stopař i jako pes slepecký a pastevecký. Hned v úvodu stanov tedy byly určeny dva základní cíle - přísný chovatelský výběr a pracovní výkonnost, aby se hovawart stal i psem služebním. Cesta k uskutečnění těchto záměrů však narazila na rozdílné postoje.

Názorová krystalizace, která u chovatelů probíhala po druhé světové válce v hledání správné metody chovu ve vztahu k dědičnosti exteriéru a povahy, byla žhavým tématem řadu let. V zemi původu bylo od 1.1.1960 stanoveno, že k chovu jsou připuštěni jen psi se zkouškou z výkonu. V r. 1964 bylo plemeno uznáno za služební, když předtím více jak 100 hovawartů složilo různé druhy zkoušek. Ustanovení plemene jako služebního uvádí i standard FCI č.190/b z 23. 5. 1973.

V roce 1967 bylo konstatováno, že plemeno je již velmi dobře prošlechtěno a dokonce, že u jedinců stejného zbarvení je pro diváka neobyčejně obtížné jednotlivé jedince od sebe odlišit. V témže roce byla zavedena přísná kontrola dysplazie. V současné době v řadě zemí zařazují do chovu jen jedince s negativním výsledkem vyšetření DKK.

Hovawart není doposud příliš rozšířen. Vyskytuje se nejvíce v Německu. Odtud se dostali hovawarti i k nám. První vrh štěňat byl u nás registrován v chovatelské stanici "z Páralovy zahrady" v Kroměříži dne 10. 3. 1986 od plavé fenky Lima vom Elbflorenz. Lima byla, ale až v pořadí druhou fenou v uvedené chovatelské stanici - tou první byla Fee vom Siegfriedshof, která byla přes 15 let (!) milou společnicí svého majitele. Oblíbenost hovawartů je stále dosti vysoká. Jejich majestátní vzhled s harmonickou stavbou těla, krásnou dlouhou srstí, jiskřivým a pozorným pohledem uspokojí i člověka s velmi vyvinutým estetickým smyslem.

Hovawart má řadu charakteristických zvláštností a povahových projevů. Je to dílem tím, že u něho nedošlo k "přešlechtění" a tak si zachoval dokonce i reakce psům původní a dílem důsledným uplatňováním od prvopočátku jasně formulovaného chovatelského záměru [cíle]. Hovawart se standardně vyvinutými vlohami a správně vychovaný se vyznačuje následujícími povahovými vlastnostmi.

Povaha hovawarta je především opravdu přesným odrazem českého překladu názvu plemene. Ve svém území je i bez jakéhokoliv výcviku výborným hlídačem, který ostražitě reaguje na cokoliv podezřelého a v případě nutnosti je ochoten i nekompromisně zasáhnout. Přitom však je schopen i jakéhosi "vyhodnocování" situace - např. zbytečně neštěká jako odpověď na štěkot psů v blízkém okolí, dělá jako by si nevšímal cizích lidí ve svém teritoriu za přímé účasti svého pána apod. Hovawart má mimořádnou vazbu na rodinu, kterou považuje za svou "smečku" a proto jí hlídá a ochraňuje. Proto i psi, kteří jsou trvale ustájeni venku by měli mít úzký kontakt se členy rodiny, čímž se u nich ještě prohloubí "smečkový" pud.

Cennou devizou hovawartů je jejich velmi snadná ovladatelnost a to i přes jejich značný temperament. To ocení nejen výcvikáři, ale zejména ti, kdo si chtějí pořídit hlídacího psa a nemají dosud žádné zkušenosti s výcvikem psů. Vůči cizím lidem se hovawart mimo své teritorium chová s odstupem, nedůvěřivě, ovšem v žádném případě je nenapadá. Ba naopak lze konstatovat, že jeho práh dráždivosti je poněkud výše, jako by si byl vědom své síly, kterou však nikdy nezneužívá. To vypadá jako by byl vždy "nad věcí".

Je tedy velmi povahově vyrovnaný, ale také citlivý na zacházení. Je dobré navázat s ním spíše "rovnoprávně" partnerský vztah, na základě něhož ochotně, rád a trvale respektuje své postavení i veškeré požadavky. Negativně však reaguje (přestává komunikovat) na hrubé a násilné zacházení. Je to psí aristokrat.

Shrneme-li tedy, je hovawart výborný hlídač, ale i vynikající společník, příjemný domácí pes a průvodce. Jeho majestátní vzhled i povaha, dlouhá krásná srst, temperament se snadnou ovladatelností uspokojí i velmi náročného člověka s vysoce vyvinutým estetickým smyslem.